18.9.2010 :: Beskydský voříšek 2010

Na tuto výstavu kříženců a psů bez PP vyrazila z našeho cvičáku poměrně početná výprava - Sandra s Bertíkem a Arnym, Blanka s Dixim a Kája s Nessou. O tom, jak se holkám na výstavě líbilo, si můžete přečíst krátký článek...

:: fotky od Sandry :: fotky od Káji ::

Po příjezdu jsem předala očkovací průkazy a zjistila, že Arník není napsaný v přihlášených psech (jen tak mimochodem, Kája tam své dva psy taky neměla) a po zmatené chvilce jsem nahlásila i doprovodné soutěže.
Za chvilku byl začátek, organizátorům zapraskal mikrofon, všichni psi se hrozně lekli, ale Arník s Nessinkou na tom byli asi nejhůř. Arny se vyvlíkl z obojku a kdyby ho jedna paní nechytla, těžko říct, kde by skončil. Nessinka se plazila po zemi a odmítala vstávat.

Když jsme měli jít do kruhu, s Kájou jsme zjistili, že vystavujem oba psy ve stejnou dobu, tak Bertíka dostala moje kamarádka a Kájinu Crazy její kamarádka. S Arníkem to nestálo za nic, nechtěl nic dělat, chtěl být jen pryč a tak jsme se po vystavení Bertíka šli projít. Arny se uklidnil, ale Nessinka ani trošku a Káji začalo být špatně, tak odjeli domů. Ani Blanka s Dixim se bohužel neumístili.

Po vystavení všech kategorií byly ukázky agility, dogfrisbee a obran. Po pauze na oběd začaly doprovodné soutěže. V pejskovi šikulovi jsem byla přihlášená s Bertíkem a Blanka s Dixim. Bertík se snažil, ale Diximu se nechtělo, při obranách se lekl biče. V soutěži mladý vystavovatel se nehodnotil vzhled psa, ale schopnost majitele psa předvést. Bertík si odpočinul a tak měl hodně dobrou náladu a nakonec jsme se umístili na krásném 2. místě. Další soutěž byla podoba psa a pána, na tu jsme se s Blankou jen dívali a obdivovali fantazii některých a v poslední soutěži nejrychlejší přivolání byl Arník i Dixinek. Dixi běžel moc pěkně, Arník se zezačátku začmuchal ale potom běžel taky krásně, hned po odměně běžel k Bertíkovi, u něj si lehl a už se mu nikam nechtělo. Počkali jsme na vyhlášení a jeli domů.

Tuto akci bych rozhodně nezařadila mezi ty nejpovedenější. Asi to bylo i tím, že jsem jen čekala, kdy mi v ruce zůstane prázdný obojek, ale organizace taky docela vázla. S komentářem "Nechoďte v tom kruhu jako zmoklé slepice!" od rozhodčí asi 3x po sobě tam každý chodil úplně stejně, nevím, co čekala za zázrak. Ten, kdo měl dva psy měl prostě smůlu, jednoho mu musel vystavovat někdo jiný. Když jsem se byla ptát, co mám dělat, řekli mi, že buď si mám někoho najít a nebo jednoho psa odhlásit a přivázat dozadu ke kolíkům, prý to není jejich problém. Ale nakonec jsme si to, myslím, docela užili a třeba zase příští rok.

Sandra, Bertík a Arny